Možná, že jste už o něm slyšeli. Je to ovšem historie stará, někdy ze 16. století. Daleko známější je zpráva o zámeckém lihovaru, který fungoval v pivovarských budovách v 19. a v 1. polovině 20. století. Zmínky o pivovaru se dají najít v kronikách a v archivech. Například tato z kroniky obce Zdechovice:
„Zdechovický pivovar byl velmi starého původu. Uváděl se při odhadu zdechovického statku Mikulášem z Brukštejna roku 1517. Podle vzniku poddanských výsadních krčem stál již asi mnohem dříve. V prodejní smlouvě z roku 1585 mluví se o pivovaru s pánvemi a nádobím, o sladovně a chmelnici. (Poznámka při opisu – není náhodou zplanělý chmel, tj. tzv. „psí víno“ zbytkem zdejších chmelnic?). Rovněž roku 1642 při prodeji statku je uváděn pivovar a sladovna. Na počátku 19. století vařilo se ve Zdechovicích zpravidla 45 várek. Náklad na jednu várku činil v roce 1804 301 zlatý a 42 krejcary 1 3/4 denáru. V roce 1832 stála jedna várka 318 zl. 58 kr. Podle 12letého průměru z let 1815–26 se prodalo ročně 694 sudů piva. Roční příjem z průměru 44 várek činil čistý výnos průměrně 4 708 zl. 25 kr 2 1/2 denáru. Roku 1829 rozhodla správa statku zvýšit cenu piva z 10 na 12 krejcarů za máz.“ Výnos z pivovaru postupně klesal. Od roku 1841 začal statek pivovar pronajímat. Vrchnostenská správa nakonec převzala pivovar do svých rukou. Pivovar defi nitivně zanikl roku 1877. Od těch dob se pak začala psát historie lihovaru. Poslední symbolickou tečkou za existencí výroby lihových nápojů ve Zdechovicích byla likvidace zděného komína v padesátých letech 20. století.

Nejmarkantnějším znakem existence někdejšího pivovaru jsou chmelové šišky na vázách, jejichž repliky zdobí dnes pilíře zámeckých bran. Jde o takové domovní znamení – „právo várečné tomuto domu uděleno bylo“. Dnes však bude řeč o prvních náznacích z mrtvých-vstání budovy tohoto starého pivovaru. Budova chátrala a ještě v loňském roce se nám naskýtal žalostný pohled na propadlé krovy a promočené zdivo a klenby ve sladovně a nejen v ní. Bez nadsázky lze říci – ještě chvíli a stavebně technický stav budovy by ukazoval jen na demolici. Díky péči majitele objektu – obce Zdechovice se však objekt podařilo zachránit. Stavbu prováděla fi rma MIROS, a.s. Pardubice spolu se zkušenými stavaři z fi rmy H+N Stavitelství, v.o.s. Pardubice Projektové práce provedla paní Jadrana Marešová z Přelouče. Práce byly zahájeny v červenci roku 2010 a koncem února 2011 byla práce zhruba dokončena. Projděme si nyní společně historii záchranných prací:
1. Vyčištění od zbytků krovů a tvrdé krytiny.
2. Demontáž ještě stojících zbytků krovů a vyčištění interiérů.
3. Zpevnění půdních nadezdívek, betonáže věnců a statického zajištění budovy.
4. Zpevnění kleneb a jejich betonáž, včetně doplnění konstrukce kleneb nad sladovnou.
5. Montáž nových krovů a střešní krytiny.
6. Zpevnění nadpraží okenních a dveřních otvorů – osazení překladů nebo zajištění stávajících kleneb.
7. Dozdění říms, zazdívky různých drobných otvorů apod.
8. Odstranění vnějších omítek.
9. Montáž nových dřevěných stropů v obytné části lihovaru.
10. Vyčištění objektu. V průběhu prací došlo ke třem zajímavým nálezům. Ve dvou případech se jedná o kusy podlahových prken s ne zcela čitelným nápisem. V jednom případě: „1884 Rodolf starší, Jozef – překládána podlaha…“, ve druhém případě: „Josef Rambousek 1889…“. Třetí nález je bezpečně součástí někdejší technologie lihovaru – výrobní štítek „Clayton & Shuttleworth Ltd.“ Tento nález bude ještě zkoumán.
O dalších osudech budovy bude rozhodovat obec v dalších postupných krocích.

Autor: Ing. Robert Chutic
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011

Zajímavost: V roce 1953 se do vedlejšího zámku stěhuje vojenská posádka. Pro mužstvo se postavily v parku dřevěné baráky. V parku jsou pořádány různé kulturní pořady místních složek. Začíná výstavba bytů pro důstojníky.  A právě sem advokát Ladislav Vostárek, který je spojený především se skupinami Katapult, Turbo a OK Band nastupuje na vojnu v roce 1966 k PTP (Pomocné technické prapory), byť již byly přejmenovány na silniční vojsko. „Ano, na vlastní žádost jsem tam nastoupil. Tam se mnou byli cikáni a takoví méně spolehliví. Dokonce nám nechtěli dát ani samopaly.“ – vzpomíná Vostárek.

Na tuto vzpomínku (a na hotel v Přelouči) vzniká slavný hit skupiny Katapult – Vojín XY hlásí příchod.